Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debut kalifornských SUICIDAL TENDENCIES znie, akoby sa mal každú chvíľu rozpadnúť. Možno práve tu si známy producent Rick Rubin zobral inšpiráciu, keď bubeníkovi SLAYER odporučil, aby jeho hranie na albumoch naoko balansovalo na hranici presnosti, no v skutočnosti, samozrejme, presné bolo. „Suicidal Tendencies“ sa síce miestami cez túto hranicu preváži, hráčske nedokonalosti a mladícky zápal sú však základom výnimočnosti tejto nahrávky.
Jednému z najúspešnejších hardcore punkových albumov všetkých čias je paradoxne táto škatuľka pritesná. Na punkovú kapelu sú príliš metaloví, popri hardcoreovom kriku a občasnom speve frontman Mike Muir predvádza aj známky rapu a niektoré pasáže (najmä v „I Saw Your Mommy“) sú pre ortodoxných hardkorákov isto až priveľmi melodické.
Autentická spoveď teenagera
Za úspech albumu môže najmä singel „Institutionalized“, ktorého videoklip sa stal v roku 1984 jedným z prvých, ktorý sa v rámci žánru tešil pozornosti na MTV. Spoveď teenagera o nedorozumeniach so svojím okolím je aktuálna aj po tridsiatich rokoch a to z jedného jednoduchého dôvodu - vychádza z úst teenagera, v čase tvorenia albumu mal Muir 19 rokov.
Muir sa na albume ukazuje ako vyspelý textár. Okrem osobných spovedí ponúka aj s punkovou vyhranenosťou napísané politické komentáre v „I Shot The Devil“ (pôvodne nazvanej „I Shot Reagan“), „Subliminal“ či „Two Sided Politics“.
Navyše, azda aj všetky skladby sprevádzajú chytľavé heslá. Za všetky sa dá uviesť inými skupinami často citovaná hláška „All I wanted was a Pepsi, just one Pepsi“ alebo napriek svojmu významu prekvapivo odzbrojujúco úsmevný verš „I saw your mommy and your mommy´s dead“.
Punk sa stretáva s metalom
Aj keď hudobníci okolo Muira neboli žiadni virtuózi, dokázali si vytvoriť osobitý štýl hrania, najmä jemne skreslená gitara Granta Estesa s takmer neustále zapnutým chorusom sa stala poznávacím znamením albumu.
V skratke, jeho hra znie akoby Lylea Preslara z MINOR THREAT preškolil niektorý z heavymetalových harcovníkov. Väčšinu času trhá struny a láme brnkátka, vo vhodných okamihoch ale vytiahne výrazné melodické vyhrávky a sóla, čo je najlepšie počuť v slohe „Institutionalized“, kde základný riff prirodzene prerastie do jedného dlhého sóla. Uvoľnená sloha potom behom sekúnd prechádza do bláznivého hardcoreového refrénu. Podobné rýchlostné úniky sú pre album typické.
Po vydaní debutu nastala takmer kompletná výmena zostavy a na o poznanie metalovejší návrat s názvom „Join The Army“ si vtedy sklamaní fanúšikovia museli počkať až štyri roky.
Nasledoval ešte výraznejší príklon k metalu, neskôr k alternatívnemu rocku či funku, až prišlo na opätovný návrat k jednoduchšiemu punkovému zvuku v posledných rokoch. Napriek bohatej diskografii sa však SUICIDAL TENDENCIES ku skladbám z debutu na koncertoch vracajú doteraz.
Aj keď tie najlepšie nahrávky SUICIDAL TENDENCIES ešte len mali prísť, debut zachytáva magické snúbenie sa hardcore punku a metalu vôbec po prvýkrát. Drží pohromade a parádne odsýpa.
1. Suicide's an Alternative / You'll Be Sorry
2. Two Sided Politics
3. I Shot the Devil
4. Subliminal
5. Won't Fall in Love Today
6. Institutionalized
7. Memories of Tomorrow
8. Possessed
9. I Saw Your Mommy
10. Fascist Pig
11. I Want More
12. Suicidal Failure
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.